Kapitánem nebo raději skipperem? Z definice kapitán vydává povely své posádce, zpravidla na velké lodi. Kapitánem se tedy stanete vysokoškolským studiem na námořní škole a mnohaletou praxí. Naproti tomu skipper velí malé lodi a povely může vydávat sám sobě, ona málokterá manželka by si nechala o dovolené velet od toho svého „kapitána“. Ale to jak si budete říkat je na vás, on ten kapitán lépe zní, že.

Tak tedy jak se stát skipperem? V podstatě jednoduše. Na Námořním úřadě Ministerstva dopravy musíte složit teoretickou zkoušku a dále doložit uplutí 100 mil na moři a doklad o složení praktické zkoušky. Správní poplatek, zdravotní prohlídka a fotografie na licenci jsou marginálie.

Nyní jak na to. Na teoretickou zkoušku se lze buď připravit individuálním studiem, nebo se zúčastnit přípravného, zpravidla víkendového kurzu, kde vás na zkoušku připraví. V případě individuálního studia lze zakoupit veškeré studijní podklady. Problém je, že nebudete vědět, co je podstatné a je nutné znát k úspěšnému složení zkoušky. Přípravou na zkoušku strávíte podstatně více času než účastí v kurzu. Má to ale svou nepopiratelnou výhodu. To, co se sám naučím, si lépe zapamatuji než poslechem v kurzu. Přípravné kurzy organizuje od podzimu do jara celá řada školicích středisek. Jejich seznam lze najít na stránkách Námořního úřadu. Tady může být kámen úrazu, jejich úroveň není stejná. Pokud na svých stránkách inzerují, že jsou „akreditované školicí středisko“, tak si vymýšlejí a snadno to zjistíte požadavkem na předložení oné akreditace. Zápis školicího střediska na seznam Námořního úřadu neznamená jeho akreditaci. Dále se lze zeptat, jestli školí oni, nebo své klienty posílají k někomu jinému. Pokud sami neškolí, tak jim jde pouze o provizi.

Zkušebními předměty je navigace, meteorologie, nautika, předpisy o zabránění srážkám na moři, základy zdravotní péče a základy angličtiny. Samozřejmě v rozsahu odpovídajícím naší licenci, to je oblasti pobřežní plavby ve vzdálenosti do 20 mil od pobřeží a maximální délce námořní jachty 16 m.

U vlastní zkoušky je vždy přítomen zástupce Námořního úřadu a ten má nejlepší přehled o tom, jaká je úroveň jednotlivých školitelů. Obrátil bych se proto s dotazem na Námořní úřad. Cena přípravného kurzu se pohybuje kolem 6,5 tis. Kč včetně učebních podkladů. Vlastní teoretická zkouška stojí do 1,5 tis. Kč, zkoušky organizují školicí střediska a jejich ceník je různý. Mimochodem, při zjišťování informací o školicím středisku se mohu zeptat, zda mi z ceníku poskytnou slevu. Kvalitní školicí středisko ji individuálnímu zájemci nedá, pokud budete parta, je možné určitou slevu sjednat.

Většina majitelů starších laminátových lodí se setkala při každoročním vytažení lodě z vody s různými druhy puchýřů. První co je napadne, že loď má osmózu. Převážná většina puchýřů má původ v hydrolýze, to je pronikání molekul vody gel coatem (želkot) a následnou chemickou reakcí s nedostatečně vytvrzenými molekulami polyesteru a se všemi nečistotami, které se nechtěně dostanou do skořepiny v průběhu výroby. V malých dutinkách laminátu se navíc nacházejí zbytky styrenu, který má větší hustotu než voda.

Služba na jachtě (angl. watch) je období, při kterém část posádky řídí za plavby jachtu. V další části článku budu používat termín vachta. Myslím tím tu část posádky, která slouží spolu. Termín pochází z polštiny a znamená to samé co watch. Nejznámější je vachta navigační, při které se skipperem předem určená část posádky pravidelně střídá ve vedení jachty. Mimochodem, u nás si většina skipperů říká vzletně kapitán. Rozdíl je nepatrný – kapitán na lodi má na veškeré práce posádku, skipper na jachtě si vše zpravidla musí udělat sám, pokud ví jak.

Nikoho na charteru nepřekvapí, že má na lodi nějakou kotvu, řetěz a kotevní vrátek. A k tomu rezervní kotvu, která by měla být jiného typu než kotva hlavní.

Pokud si jachtu kupujete, může být vše jinak. Výrobce může jachtu vybavit kotevním zařízením sám, nebo instaluje pouze kotevní vrátek a zbytek nechá na prodejci, od kterého jachtu kupujete. Tady už máte možnost se předem domluvit na typu kotvy a délce řetězu. Pokud se v problematice nevyznáte, instaluje vám prodejce to, co je pro něj nejlacinější. Nebo vám naslibuje řetěz o délce 50 metrů, a vy až dodatečně zjistíte, že má jenom metrů 30, nebo i méně. To samé se týká samotné kotvy. Běžně budete mít loď vybavenou nějakým typem pluhové kotvy.

V minulém článku jsme se seznámili se základními údaji uvedenými v Rejstříkovém listě námořní jachty. Nyní se seznámíme s pojmem „rychlost trupu“, jinými slovy s koeficientem známým pod zkratkou SLR : poměr rychlost – délka vodorysky (Speed-length ratio).

Strana 1 z 2

Novinky v e-shopu Yacht Service