Kapitánem nebo raději skipperem? Z definice kapitán vydává povely své posádce, zpravidla na velké lodi. Kapitánem se tedy stanete vysokoškolským studiem na námořní škole a mnohaletou praxí. Naproti tomu skipper velí malé lodi a povely může vydávat sám sobě, ona málokterá manželka by si nechala o dovolené velet od toho svého „kapitána“. Ale to jak si budete říkat je na vás, on ten kapitán lépe zní, že.
Tak tedy jak se stát skipperem? V podstatě jednoduše. Na Námořním úřadě Ministerstva dopravy musíte složit teoretickou zkoušku a dále doložit uplutí 100 mil na moři a doklad o složení praktické zkoušky. Správní poplatek, zdravotní prohlídka a fotografie na licenci jsou marginálie.
Nyní jak na to. Na teoretickou zkoušku se lze buď připravit individuálním studiem, nebo se zúčastnit přípravného, zpravidla víkendového kurzu, kde vás na zkoušku připraví. V případě individuálního studia lze zakoupit veškeré studijní podklady. Problém je, že nebudete vědět, co je podstatné a je nutné znát k úspěšnému složení zkoušky. Přípravou na zkoušku strávíte podstatně více času než účastí v kurzu. Má to ale svou nepopiratelnou výhodu. To, co se sám naučím, si lépe zapamatuji než poslechem v kurzu. Přípravné kurzy organizuje od podzimu do jara celá řada školicích středisek. Jejich seznam lze najít na stránkách Námořního úřadu. Tady může být kámen úrazu, jejich úroveň není stejná. Pokud na svých stránkách inzerují, že jsou „akreditované školicí středisko“, tak si vymýšlejí a snadno to zjistíte požadavkem na předložení oné akreditace. Zápis školicího střediska na seznam Námořního úřadu neznamená jeho akreditaci. Dále se lze zeptat, jestli školí oni, nebo své klienty posílají k někomu jinému. Pokud sami neškolí, tak jim jde pouze o provizi.
Zkušebními předměty je navigace, meteorologie, nautika, předpisy o zabránění srážkám na moři, základy zdravotní péče a základy angličtiny. Samozřejmě v rozsahu odpovídajícím naší licenci, to je oblasti pobřežní plavby ve vzdálenosti do 20 mil od pobřeží a maximální délce námořní jachty 16 m.
U vlastní zkoušky je vždy přítomen zástupce Námořního úřadu a ten má nejlepší přehled o tom, jaká je úroveň jednotlivých školitelů. Obrátil bych se proto s dotazem na Námořní úřad. Cena přípravného kurzu se pohybuje kolem 6,5 tis. Kč včetně učebních podkladů. Vlastní teoretická zkouška stojí do 1,5 tis. Kč, zkoušky organizují školicí střediska a jejich ceník je různý. Mimochodem, při zjišťování informací o školicím středisku se mohu zeptat, zda mi z ceníku poskytnou slevu. Kvalitní školicí středisko ji individuálnímu zájemci nedá, pokud budete parta, je možné určitou slevu sjednat.
U praktické zkoušky na moři je situace jiná. Tu může napsat pouze jachetní instruktor schválený Námořním úřadem. Podobně jako u školicích středisek, jsou i mezi instruktory velké rozdíly. Přípravný kurz, během kterého máte uplout 100 mil je obvykle týdenní. Některá střediska nabízí týdenní kurz na moři spojený s teoretickou přípravou. Asi to lze, já zastávám názor, že na moři se mám učit jachtu ovládat a ne se do toho ještě připravovat na teoretickou zkoušku. Během týdenního kurzu se máte naučit s jachtou vyplouvat, přistávat bokem k molu, couvat na vyvazovací lano (mooring), kotvit, vyvazovat se k bóji, naučit se manévry pod plachtami, práci s lany atd. Instruktor by vám měl předem předložit osnovy, co by vás chtěl během kurzu naučit. Tady bych se velmi pečlivě informoval předem. Někteří instruktoři uplují během týdne více než 200 mil, o to méně s vámi trénují v marinách přistávání, jehož dovednost je zásadní. Někdo zase manévry předvede, potom ale uchazeči nemají možnost si je sami dostatečně vyzkoušet.
Výsledkem praktického kurzu by mělo být, že budete schopni se svou rodinou vyplout na dovolenou. Ne všichni to dokáží. On je docela rozdíl prezentovat se na společenském večírku svou „kapitánskou“ licencí nebo vzít na loď své děti a vyplout.
Cena týdenního praktického kurzu se pohybuje kolem 12 - 15 tis. Kč. Počet uchazečů na lodi by neměl být veliký, když jeden manévruje, ostatní sedí. Já osobně preferuji 5, maximálně 6 uchazečů. V ceně není započítána doprava, stravování, přístavní poplatky mimo mateřskou marinu atd. I tady je dobré se předem informovat, za co vlastně platím.
Jakmile máte za sebou teoretickou zkoušku a praxi na moři, máte vyhráno. Nyní pouze zdravotní prohlídka u lékaře schváleného Ministerstvem dopravy (seznam je na stránkách Námořního úřadu), dvě fotky, kolek za 500,-Kč a licence je vaše.
Až do června 2014 bylo vystavení licence na loď podmíněno předložením licence na obsluhu radiotelefonu VHF. To novelou Vyhlášky č. 315/2000 Sb. skončilo. Je ale nutné vědět, že bez licence na vysílačku vám žádná charterová společnost nepůjčí loď. Není ale podmínkou, že to budete vy, kdo ji bude vlastnit. Vy budete mít licenci na loď a manželka (nebo manžel, přítel) licenci na vysílačku.
Zkoušky k získání průkazu radiotelefonisty pořádá Český telekomunikační úřad a na jejich stránkách jsou veškeré potřebné informace jak průkaz získat.
Námořní jachting je nádherný sport a je ideální pro rodinnou rekreaci. Vzájemnou spoluprací při ovládání jachty se nepochybně utuží partnerské vztahy a děti budou mít celoživotní zážitky.
Olda Straka
